„Nikdo Tě nemá rád, všichni Tě nenáviděj', pos*reš to, usměj se č*ráku ...“

(Bruce Willis - Joe Hallenbeck, Poslední Skaut, „motivační formulka“)

Blog Heavy Zahrádka je podle Vás

sobota 22. prosince 2012

Doomsday Night Party - 21. prosince 2012

Příležitostí zahrát si v Broumově mám pomálu, a proto když mi před čtrnácti dny zavolal „Strakáč“ z Fear Factory Revivalu a zmínil se, že mu jedna z pozvaných kapel odřekla účast na akci v Ambře, neváhal jsem.
Hned na to jsem na bandzone našel detail akce. Do očí mě praštily dvě věci, datum 21. prosince a jméno už tři roky neexistujícího „Strakáčova“ Destroyeru, který mi v pubertě dláždil cestu k tvrdé muzice. Začal jsem se na tenhle „Strakáčův“ mejdan docela těšit.
Došlo to tak daleko, že jsem byl v Ambře i s kytarou dvě hodiny před začátkem. Jak se ukázalo, tak zbytečně. V bývalém kině, dnešní diskotéce pár metrů od zastávky Broumov - Olivětín, kde se čas zastavil před dvaceti lety, jsem zastal akorát personál a „Přému“ z Fear Factory revivalu.
Zvukař dorazil pár minut na to, hodinu a půl před začátkem. Snažili jsme se mu s Přémou pomoct, ale byli jsme tam platní jak čtvrté kolo u tříkolky. Tredis-Harm-Any mohli začít zvučit až v době, když už dávno měli hrát, a protože zvukař s přípravami ještě zdaleka neskončil, zabralo jim to tak hodinu. Právě proto, nebo spíš přesto byl zvuk až na zazděný vokál obstojný.
Tredis-Disharm-Any, foto archív kapely

Tredis-Harm-Any, zdroj uživatel TheKwetak
Mám Tredis-Harm-Any rád hlavně proto, že v málokteré místní kapele působí basák šikovný jako „Švéd“. Bavil jsem se i tentokrát, a to i přesto, že by podle mého nutně potřebovali druhou kytaru, kterou nahradit baskytarou lze jen obtížně a která by dodala plochému deathmetalu větší plastičnost.
Po koncertě mi „Strakáč“ uštědřil jednu jobovku. Neměl jsem se zmiňovat, že vystoupím, kdy bude potřeba. Takhle na mě zbylo rozhánění zbytků obecenstvo mezi druhou a třetí ranní, ale co naplat, nevýhodný hrací čas je pořád lepší než vůbec žádný, a tak jsem to vzal takové, jaké to bylo.
Mahoganyo, foto archív kapely
Hradecké Mahoganyo do Ambry pozval Káďa z Asy Metri, který se s nimi seznámil na koncertě v polickém Vražedném pobřeží. Navzdory řečem o populární a hlavně levné kapele, kterou dokonce hráli v rádiu (viz profil kapely na bandzone.cz), si jízlivosti odpustím. Čekal jsem slušnou, flegmatickou, po zábavách hrající hardrockovou kapelu a toho jsem se dočkal, víc nemá cenu psát.
Asy Metri, foto Tomáš Šrejber

Asy Metri, zdroj uživatel TheKwetak
Jestli někoho zvukař popravil, tak domácí Asy Metri. Ve výsledném mixu jsem slyšel baskytaru, do sklepa padající bandory a drobet doprovodné kytary, postrčené kupředu lampovým aparátem. Krtek, vokalista a sólový kytarista, i přičiněním neprůbojného tranzistorového aparátu nemohl vyniknout, a tak se snažil zaujmout aspoň frenetickým nasazením.
Bylo by až příliš snadné Asy Metri sejmout. Radši se dám cestou většího odporu a poukážu na to, co se podařilo. Thrasheři technicky vzato odehráli zatím nejlepší koncert, což u křtu debutového CD určitě není málo, a dokonce se blýskli zajímavým kouskem; jestli se podobně jako u Jediné Nevinné vykašlou na zbytečné složitosti a zajdou ještě dál, můžou se stát dobrou místní metalovou kapelou.
Destroyer, foto archív Rock Trencle
Sepulturovský Destroyer už s ohledem na přepečlivé zvučení za technické nedostatky peskovat nemůžu. Tříletá odmlka a dílčí změny v sestavě (zpěváka Denise zastoupil kytarista „Řeho,“ basy se chopil „Přéma“ pozn. aut.) na jeho koncertní formě nebyly vůbec znát. Destroyer přišel, zahrál a odešel a s ním i většina obecenstva. Škoda jen té odtažitosti.
Fear Factory Revival, foto Tomáš Šrejber
Jestli jsem posledně Fear Factory Revival chválil, tentokrát mě jeho koncert zklamal. Kytarista „Přéma“ si na sebe naložil až příliš, když si lajsnul dvě vystoupení po sobě. To, co jsem slyšel, se originálu podobalo jen vzdáleně. Je mi to líto, ale od kytar a zpěvu jsem očekával víc.
Anthropoid, foto Kamil Linhart
Ale to už jsem chystal v předsálí. Před pódiem na mě čekalo deset pozůstalých včetně servisu, který se už taky těšil do postele, osvětlovače a zvukaře. Navzdory tomu, že jsem po celou dobu prohrával s probíjejícím mikrofonem rozdílem třídy, taktika hrát tak špatně, jak to jen jde, se mi vyplatila. V křížení Nohavici s Converge určitě budu dál pokračovat.
Prodal jsem ještě pár demáčů, prohodil s lidmi pár slov, sbalil si svých pět švestek a šel. Jestli jsem si z dnešního večera odnesl nějaké poučení, tak to, že lidé ocení, když to, co děláte, děláte naplno, že si musím dávat větší pozor na to, co řeknu a že už nikdy nechci hrát jako poslední.

1 komentář: