Koncert v Maštali, Náchod - 28. ledna 2012

Typický snímek Anthropoida, foto Michaela Bangová

O „Maštali“ jsem se dozvěděl v říjnu loňského roku, když jsem se poohlížel po nových štacích. Kamarád Petr mě na tenhle podnik odkázal s tím, že v tomhle huličském doupěti se budu cítit dobře. Leč nemohl mi na něj dát žádný kontakt, email, mobil, adresu, zkrátka nic.

Trvalo mi dva měsíce, než jsem ho získal. Google v odpověď na dotaz „maštal náchod“ vypátral několik snímků kapel Jo!Ska a Masterpiece, dál už nic. Ptal jsem se kdekoho. Kdo odpověděl, nevěděl. Náhoda však tomu chtěla, že na posledním Minišrumci (viz samostatný článek) jsem potkal „Spacáka,“ který šťastnou shodou okolností měl v mobilu uložené číslo paní majitelky.

Zcela vlevo Motorkář a Šárka, foto Michaela Bangová

Pak už to šlo snadno. Paní majitelka, říkejme jí Šárka, mě vysvětlila, kde její podnik najdu. Stál hned za náchodskou Benzinou. Když jsem pak jednou cestou do školy z autobusu zahlédl nenápadný vývěsní štít, nalakovanou krajinku s vypáleným cejchem, bylo mi jasné, proč jsem tu hospodu nenašel. Plný název podniku byl totiž „Krčma Maštal.“

Schůzku jsme si kvůli vánočním svátkům domluvili na Tři krále. Vešel jsem dovnitř. Po stěnách výčepu visely rozličné ohlávky a chomouty a u kamen si hřála záda hárající fenka rotvajlera. V Maštali jsme se sešli čtyři. Šárka se vzezřením zasloužilé čarodějnice, motorkář za barem a „Jarek,“ pupkatý strejc s hlavou jako koleno před ním, a já. V první chvíli jsem se opravdu lekl, kam jsem to vlezl. Troufám si říct, že i oni byli překvapeni tím, co jim tam vlezlo za vyplašeného zajíce.

Anthropoid a šílený mikrofon, foto Michaela Bangová

Na všem podstatném, datu, čase, mikrofonu, vstupném a dodání plakátu jsme se domluvili velice rychle. Ještě jsem jim nechal poslechnout jednu ze svých skladeb. Schválně jsem doporučil Začíná hon, asi tu nejblbější věc, kterou jsem kdy složil. Jamile jsem viděl motorkáře pokyvoval hlavou do rytmu, byl jsem si jistý, že to zabralo. Koncert jsme domluvili na 28. ledna toho roku. Potom, co mi pět různých řidičů oznámilo, že ten den zkrátka nemůžou, mě, Míšu a můj aparát tam dopravil Míšin tatínek.

Hned po příchodu do Maštale mě čekalo první nemilé překvapení. Patrně jsem přecenil schopnosti „správce webu,“ jinak profilu na facebook.com, když jsem mu poslat odkaz ulozto.cz, kam jsem zkomprimovaný plakát uložil. Tiše jsem předpokládal, že když mi nikdo neodpovídá, že zásilka došla v pořádku. Přiště už radši nic předpokládat nebudu a obětuju trochu toho kreditu, abych měl jistotu. Propagace koncertu tedy byla nulová. Já a Šárka jsme sice několik lidí osobně pozvali, ale moc platné to nebylo. Těsně před začátkem se mi tam sešlo s bídou šest duší.

Použitý aparát, foto Jan Hamerský

O Třech králích jsem Jarka požádal, jestli by mi nesehnal mikrofon i s aparátem. Jarek mikrofon s aparátem sehnal, ale celé to mělo dvě vady. Tranzistorové kombo Fender mělo výkon bídných 20W, takže jsem ho svým 100W Kustomem bez problému umlátil, a mikrofonu navíc chyběl stojan. Nakonec si poradil elegantně. Mikrofon leukoplastí přidělal na štafle. Přesto jsem ale mikrofon většinu času bojkotoval a spoléhal se pouze na vlastní plíce.

Stojan na mikrofon, foto Jan Hamerský

 Začátek jsem pozdržel o čtvrt hodiny. Teď s časovým odstupem jsem si jistý tím, že by neuškodilo počkat klidně i půl hodiny. Odehrál jsem téměř celý Enneagram a až potom začali přicházet další lidi. Obecenstvo ale bylo skvělé. Sice se jich nakonec sešlo pouhých jedenáct, ale každý z nich vydal za dva. Proto, ač se to s pravidly hardcorového společenství vůbec neslučuje, jsem kvůli pozdě příchozím zopakoval dobrou čtvrtinu koncertu. Až pak mi bylo dovoleno odejít.

Kvality svého vystoupení radši snad ani komentoval nebudu. Zmrvil jsem snad každou skladbu, kterou jsem zahrál. Nikdo to nepoznal. Dokonce se mě jeden borec ptal, jestli náhodou nemám klasické hudební vzdělání. Vyvedl jsem ho z omylu.

Dav poprvé, foto Michaela Bangová

Tržba na dobrovolném vstupné (436,-) předčila moje očekávání, a tak jsem bez váhání všem, kteří projevili zájem, demáče prachsprostě rozdal. Celkem jsem jich udal sedm. Majitelka, přestože asi nebyla moc nadšená tím, že jsem si na baru poručil jen vodu a číši červeného vína (když hraju píseň Těžké víno, nechávám kolovat sklenici vína, pozn. aut.), nakonec pro moje vystoupení měla jen slova chvály a nabídla mi, že bych tam v létě mohl vystoupit znovu. Bez váhání jsem přijal.

Dav před koncem koncertu, foto Michaela Bangová

Když jsme se sbalili, aparát naložili a vyrazili domů, únava, která mě během koncertu míjela, mě dohnala. Cítil jsem se trochu jak Lemmy z Motörhead, který po vydařeném koncertu v limuzíně prchá před rozhicovanými fanoušky do hotelu a v duchu si slibuje, že na příští štaci jim to nandá zrovna tak.

Seznam skladeb

Enneagram

Začíná hon
Co kdyby
Ženatý se závazky
Šest ráno
Do zbraně

Urbi et Orbi

Do zbraně!
Červený a černý
Ecce Terria
Čangovo jitro

Intimita (Sběrné surovosti)

Byl únor
Sen o lesní bohyni

Přídavky

Už je to tady!
Začíná hon
Do zbraně!
Červený a černý