 |
| Studio Music Hell - mixážní pult; foto Michal Voda |
Netajím se tím, že vůči vám, čtenářům, cítím velký dluh, neboť jsem vám nijak nezprostředkoval své dojmy z nahrávání debutové demo nahrávky Enneagram v domácím studiu bratrů Šleisových v Křinicích. Od té doby uplynul skoro půlrok. Je proto pro mě dost těžké si vybavit všechno, co bylo s tímto natáčením spojené a co by vás případně mohlo zajímat. Snad se proto, doufám, nebudete moc zlobit, když se to aspoň částečně pokusím odčinit tím, že vám víc prozradím o tom, jak se nahrávalo v královehradeckém studiu Music Hell.
 |
| Studio Music Hell - vnitřek „kukaně,“ foto Michal Voda |
Štěstí mimo zdi křinického statku čp. 6 jsem zkusil hledat z několika důvodů. Poněvadž bych si mezi květnem a zářím rád vydělal nějaký ten groš na živobytí a opravdu nerad bych s nahráváním otálel do podzimu, zeptal jsem se Kuby Šleise, jestli bych nemohl natáčet na jaře. Kuba mi oznámit, že tou dobou asi bude nahrávat nové EP své domovské kapely (Kluci z marmelády) a že u něj hodlá nahrávat ještě jedna kapela LP. Což o to, nějaký volný termín by se pro mě asi našel, ale protože mě myšlenka vyzkoušet si nahrávání v jiném prostředí opravdu chytla, rozhodl jsem se, že to zkusím i jinde.
 |
| Studio Music Hell - použitý aparát, foto Michal Voda |
Oslovil jsem několik studií a jednotlivců. Studio Triton v Horních Černůtkách u Hradce Králové, Tomáše Frödeho z kapely Imodium, královehradecký Music Hell a ZUŠ v Polici nad Metují. Triton mi na email neodpověděl a Tomáš Fröde mi vzhledem k pracovnímu vytížení vyhovět nemohl. V ZUŠ Police bych sice mohl nahrávat zadarmo, ale mělo by to hned několik „ale.“ Zaprvé bych musel natáčet na své nijak oslnivé vybavení (Kustom QUAD 100W + dvoulampový distortion Seymour Duncan Twin Tube Mayhem), zadruhé v době, kdy bych měl předsedat schůzi o. s. SFK Opat. Proto když mi majitel studia Music Hell nabídl, že bych u něj mohl nahrávat v prakticky libovolném čase za standardní cenu, ještě k tomu bez příplatku přes aparát, o kterém si dlouho budu muset nechat zdát (Mesa Boogie Dual Rictifier + Marshall), neváhal jsem. Bohužel jsem si v té chvíli vůbec neuvědomil jsem si, do čeho vlastně jdu.
 |
| Studio Music Hell - zkouška zpěvu, foto Michal Voda |
Nejprve bych vám rád popsal osobu majitele. Nerad bych mu ublížil, a proto ho nebudu jmenovat. Říkejme mu tedy Jarek. Jarek na první pohled vypadá tak trochu jak prototyp českého podnikatele. Má nadváhu, velkou spotřebu cigaret a neviděl jsem ho chodit v ničem jiném než v modré Adidasově teplákové soupravě, modrých Adidasových teniskách a jezdit v zašpiněné modré sportovní Audině. Přiznám se, že na první pohled na mě nepůsobil důvěryhodným dojmem, nicméně rozhodl jsem se oprostit od předsudků a věřit jeho uším.
 |
| Studio Music Hell - průběžné lazení, foto Michal Voda |
Vím o něm dost málo, vlastně jen to, co mi řekl sám. Muzice se věnuje od osmi let, dvacet let nahrává a jako já obdivuje Franka Zappu. Nebyl žádný důvod mu nevěřit. Už předtím, než jsem vkročil do jeho studia, jsem si poslechl několik jeho prací. Přestože jejich nazvučení bylo na můj vkus poměrně konzervativní, bylo čisté, vyvážené a poctivě, a to mě přesvědčilo.
 |
| Studio Music Hell - póza alà Mussolini, foto Michal Voda |
Začali jsme ve středu 18. ledna 2012 v 12:45. Nebudu Vám lhát, měli jsme začít už ve 12:00, ale poněvadž jsem si naši předchozí domluvu špatně vyložil - myslel jsem si, že v poledne mám jen zavolat, ne zavolat, že už jsem na místě - dorazil jsem s pořádným zpožděním. Zvuk „mesiny“ takový, jaký ho majitel aparátu, Martin, a Jarek nastavili, sice nedpovídal mým představám, ale ponechal jsem ho takový, jaký byl. Už při nahrávání první skladby (Červený a černý) jsem si ale byl jistý tím, že to bylo správné rozhodnutí.
 |
| Studio Music Hell - chvíle soustředění, foto Michal Voda |
Trvalo mi asi hodinu, než jsem pochopil Jarkův postup nahrávání. Aby ne. Přístup Kuby Šleise k nahrávání je sice velice demokratický, ale dost chaotický. Nebyl jsem zvyklý na důsledné, systematické a cílevědomé vedení. Naštěstí už od druhé skladby (Do zbraně!) jsem se jakž takž chytil a dílo už nám šlo vzdor sílícímu chladu a mojí únavě od rukou.
 |
| Studio Music Hell - „z žabí perspektivy“, foto Michal Voda |
Dost mě překvapilo, že když nahráli základ posledního kusu (Čangovo jitro), bylo 19:45. Dál jsme pokračovat nemohli, Jarek musel uhánět na schůzi jakéhosi představenstva. Vyplatil jsem mu zálohu a ve chvatu jsme se dohodli, že to v pondělí dorazíme.
 |
| Studio Music Hell - „pod vlivem,“ foto Michal Voda |
Mám-li shrnout své dnešní působení ve studiu Music Hell, musím bohužel sebekriticky uznat, že jsem si Jarka směsí nedochvilnost, málomluvnosti, roztržitosti a malého hráčského umu nejspíš na svou stranu nezískal. Nezbývá než doufat, že to na výsledku nezanechá následky a že vám budu moc představit záznam hodný vašich uší.
Žádné komentáře:
Okomentovat