Ti z vás, kteří pocházejí z okresu Náchod, mi doufám prominou, když nejdřív ostatním čtenářům objasním, co to vůbec ten „Šrumec“ je. Nuže Šrumec je v podstatě řada občasných, různé rozsáhlých a zdaleka nejenom rockových zábav, které už více než deset let pořádají „Kluci z Rakety“ v Broumově a okolních vsích.
Slova „různě rozsáhlých“ bych rád zdůraznil, poněvadž velký Šrumec může trvat dva dny, a ten malý, o němž bude řeč tentokrát, třeba jen pár hodin. Jejich dramaturgie je poměrně pestrá. Na Šrumci jsou běžně k vidění jak thrashové a hardcorové běsy, tak elektro-popová, ska punková, nezávislá rocková a jiná tělesa.
Přestože se málokdy můžu Šrumce zúčastnit, připouštím, že se na něj vždycky těším. Dramaturgové této zábavy totiž tolik nespoléhají na osvědčené festivalové harcovníky a jsou ochotni objevovat a podporovat opravdu kvalitní začínající kapely. Ani tento mini Šrumec, který se mezi šestou podvečerní a jednou ranní konal v olivětínském (část Broumova, pozn. aut.) Klubu Ambra určitě v tomto směru nebyl výjimkou.
Jako první zhruba o půl sedmé zahráli mirošovští Cockroach. Jejich styl lze dle mého bez větších výhrad označit jako thrashcore. Poláci totiž zjevně čerpali z odkazu Machine Head, Pantery a dalších. Ano, to, co Cockroach, byl bezpochyby kompilát, ale důstojný a odehraný a předvedený tak, jak to má být. Zvuk byl z mého pohledu dobrý. Drobné a v zásadě nepodstatné výhrady bych měl snad jen k poněkud vlažnému zpěvákovi a kytaristovi v jedné osobě. Víc mě zamrzelo, že si je poslechlo odhadem pouhých patnáct duší.
Druzí v pořadí vystoupili chráněnci hudebního serveru bandzone.cz sdružení v jičínském tělese známém jako Killerpanda. Hráči přibývající posluchače obrazně řečeno přenesli z druhé půlky devadesátých let minulého století do současnosti. Musím jedním dechem dodat, že zhruba do roku 2006, neboť jak už to v tuzemsku bývá, naprostá většina i těch nejúspěšnějších zpravidla pouze skládá dodatky už k odeznělým trendům a opravdu jen ojediněle nastoluje nové. Killerpanda broumovskému obecenstvu představili česky otextovanou směs funku, britského nezávislého rocku, post hardcoru, screama a jistě dalších mnou nezaznamenaných vlivů. Celkově vzato to bylo muzika vzdor občasným afektovaným pěveckým a kytarovým partům poměrně dobře ozvučená, bez významnějších chyb zahraná, příjemná a také chytrá, byť lehce povrchním způsobem. Vyslechlo si ji tak pětatřicet, žel poněkud vlažných posluchačů.
Náchodští B_Side s výhodným výchozím postavením později hrajících takřka domácích hráčů už tak vlažné obecenstvo pochopitelně neměli. Využili toho a vůbec se nešetřili, což jim lze přičíst jedině k dobru. Přiznám se, že mě osobně jejich jen rámcově ženským zpěvem a vysoko posazeným chlapským vřeštěním obohacený crossover nepřesvědčil. Zčásti za to mohl zvukař, který málo zdůraznil basu a Handovu kytaru, ale především kapela sama. Je mi to líto, ale písně mi celkově vzato přišli dost podobné, bez nápadů, gradace a uvěřitelnosti. Přál bych si, aby se B_Side postupem času vypracovali a víc zpívali a hráli sami za sebe a nevypomáhali si cizími nápady.
Američani Paramount Styles byli už svým původem předurčeni být k tomu být hlavními hvězdami večera v olivětínské Ambře, a přitom nehráli žádné velké složitosti. Sledovalo je na tak padesát duší. Jestli bych je měl stylově zařadit, asi bych je označil jako umírněné post-punkery. Jejich zvuk měl pohříchu taky k ideálu daleko. Skoro jsem neslyšel sólovou kytaru. Také violoncello mi v jejich skladbách přišlo nadbytečné, ale to prosím pokládejte pouze za můj subjektivní dojem. Jinak na mě tvorba Paramount Styles zapůsobila jako vcelku přijemné hypnotikum, byť ke konci už dost monotónní, ale to bych spíš přičítal své vlastní únavě, než neschopnosti muzikantů.
Závěrem bych rád podotkl jen tolik, že oněch stodvacet korun, které jsem do vstupného vložil, jsem vložil uvážlivě. Tenhle Mini Šrumec se opravdu vydařil a už teď se těším na další.
Žádné komentáře:
Okomentovat