ROCKSTOCK - 10. září 2011

Poněvadž se v tomto článku stejně jako v několika předchozích reportážích zabývám děním v Broumovsku, ještě předtím, než vůbec začnu rozebírat vlastní hudební produkci, s ohledem na ty z vás, kteří neznáte místní poměry, uvedu několik věcí na pravou míru.

Předně vás musím upozornit, že zcela opomenu vystoupení Imodia, které hrálo jako poslední. Opravdu není mým záměrem podporovat někoho, kdo to nepotřebuje. Použiji-li fotbalového názvosloví, zaměřím se výkony okresního přeboru, tedy opravdu mladých a nezkušených kapel, které bez toho, aniž by vynaložily značné množství umu, času a peněz, nemají šanci stát se po Imodiu,  Masterpiece a konečně i MC Pecovi dalším významnějším broumovským vývozním artiklem. Nechci kydat hnůj na neumětelství začátečníků. Tuto reportáž píšu pro případ, že by kterákoliv z dotčených kapel projevila zájem nebýt jen za tu „snažící se,“ ale „úspěšnou.“ V takovém případě bych jim rád pomohl radou a konstruktivní kritikou.

Z evropských prostředků dotovaný druhý ročník Rockstocku se konal na dětském hřišti v Broumově. Začal se zhruba čtvrthodinovým zpožděním. Jako první se přibližně padesátihlavému obecenstvu představili Free Bree hrající v sestavě kytara/zpěv, kytara a bicí. Zahráli směs převzatých a vlastních písní, podotýkám, že z převahou těch převzatých. Úroveň jejich vystoupení byla značně rozkolísaná. Moc to nesouviselo s jejich hráčskými schopnostmi. Bylo zjevné, že kapela v předešlých dvou měsících poctivě zkoušela, a tak podala slušný výkon, byť s výhradami, která mám hlavně k práci bubeníka, který byl k soupravě zapůjčené od Mud from Heaven až nemístně něžný.

Ocenil bych hlavně obstojný zpěv kytaristy Ondry Nýče a vyvinutý bubeníkův smysl pro pódiovou prezentaci. Vážnou slabinou Free Bree je jednoznačně technické vybavení. Zahrát předsvědčivě písně, které vyžadovaly tvrdší kytarové spodky, například od Simple Plan, se Free Bree nedařilo. Naproti tomu kusy od Oasis nebo Jasona Mraze, založené na buď čisté, nebo jen nepatrně zkreslené kytaře, byly dobré. Vyvodil bych z toho prostá poučení. Kluci, nezlobte se na mě, ale elektrická kytara se i na tom nejtitěrnějším koncertě hraje přes 60Wattový aparát. 20 Wattů nestačí. Buď se přeorientujte na čistý zvuk, nebo ... pokud si výkonnější aparát nemůžete dovolit, si ho alespoň půjčte. Každopádně této sestavě věřím, že by to mohla někam dotáhnout, a proto doufám, že ve vývoji neustrne a bude se dál zlepšovat.

Druzí v pořadí Mud from Heaven v sestavě kytara/zpěv, kytara, basa a bicí. Co do repertoáru, vsadili na stejnou recepturu jako jejich předchůdci. Mud from Heaven se mohli opřít o zručného bubeníka a o něco lepší vybavení. Bohužel to bylo to jediné dobré, co jsem na jejich vystoupení shledal. Jejich zpěvák špatně intonoval a kytary často vypadávaly z rytmu. Proto bych této kapele poradil jediné; na nic se nevymlouvat a dřít do úmoru, poněvadž pokud budou pokračovat v tomto duchu dál, riskují, že si jednou uříznou pořádnou ostudu.

Polské K. M. D. s sestavě kytara/zpěv, basa, bicí za podobné nedostatky peskovat nemůžu. Přišli, přehráli výběr skladeb od Jimiho Hendrixe a odešli. Žádná velká show se sice nekonala, i tak to podle mě stačilo na prvenství mezi toho dne vystupujícími kapelami. Všechny kusy byly odehrané přesně, bez chyb, jako z učebnice. Škoda jen, že kluci nezahráli alespoň jednu dvě své vlastní věci, abychom měli jasnější představu, jak si jako skladatelé stojí. Celkově vzato mě jsem s nimi byl velmi spokojený.

Ískejp, který jako první toho dne vsadil výhradně na původní písně, jsem vnímal jen velmi povšedně. Holky hrající v totožné sestavě jako K. M. D. se sice trochu zlepšily v souhře, ale jinak jsem v jejich případě bohužel nezaznamenal žádný výraznější pokrok. Stále jim chybí sebevědomí v kontaktu s publikem a ani jejich repertoár se za ty čtyři roky, co je znám, v podstatě nezměnil. Zřejmě budu nařčen z šovinismu, ale nedá mi to: lituji, ale po čtyřech letech hraní se s jen o málo lepší výkony než Free Bree, kteří vystupovali teprve podruhé, jednoduše spokojit nelze. 
Kluky z Marmelády vystupující v sestavě kytara/ zpěv/samply, kytara, basa a bicí tamnímu publiku nemá smysl představovat. Většinu obecenstva jejich výstřední indie-elektro sice moc nenadchlo, nicméně po formální stránce bylo všechno v naprostém pořádku. Oceňuji jejich nekonvenčnost, i když je pro mě obtížně stravitelná. V každém případě bych byl nerad, kdy si tuto moji připomínku Kluci z Marmelády vzali k srdci. To, že jsou sví, je totiž jedině dobře.

Polská rapcorová Ener-Za byla zkušená a vyhraná kapela, hrající v sestavě dvou raperů, kytary, basy a bicí. Ještě před jejich dnešním koncertem jsem si několikrát poslechl jejich nahrávky na myspace.com. Přestože po produkční stránce byly dost odbyté, naznačovaly jistý potenciál. Žel jejich živé vystoupení mě zklamalo. Vytkl bych jim hlavně dvě věci: nepokryté a navíc nenápadité opisování od žánrových veličin (Limp Bizkit, Rage against the Machine) a basou umlácenou kytaru. Následující vystoupení Imodia jsem už bojkotoval.

Celkově vzato byla tato akce poměrně malého rozsahu a po pořadatelské stránce dobře zajištěná. Festival se odbyl v naprostém klidu. Najatá ochranka vůbec nemusela zasahovat.