ROKfest 2011 - 3. června 2011

Už uplynul víc než týden od doby, kdy jsem pod hlavičkou svého jednomužného projektu ANTHROPOID vystoupil na broumovském ROKfestu, dobročinném koncertu na podporu Oblastní charity v Hradci Králové, nicméně dosud jsem se na síti setkal s jedinou tiskovou zprávou pojednávající o této akci, bohužel pouze oficiální sepsanou vedením Domu dětí a mládeže (DDM) Ulita, který tuto dobročinnou akci pořádal. Proto jsem se věrný rčení „Nemůže-li hora k Mohamedovi, musí Mohamed k hoře“ rozhodl Vám zprostředkovat méně suchopárný pohled na to, co se 3. června 2011 na zahradě bývalé broumovské obchodní akademie (OA) událo.

Předem Vám musím upozornit, že můj pohled bude kritický. Ne proto, že bych si chtěl masírovat ego. Pokládám za svou povinnost upozornit pořadatele, vesměs mé známé, na vážné nedostatky, jež by bylo záhodno odstranit, pokud by chtěli v budoucnosti podobné akce pořádat, což bych nejenom jako účinkující rozhodně uvítal.

Pominu stěhování akce ze zahrady bývalé OA na Dětské hřiště a zpět, které mě sice onehdá tuze rozčilovalo, nicméně v konečném důsledku musím uznat, že zbytečně. Obě místa jsou od sebe vzdálená pouhých sto metrů, takže návštěvníci i my „šumaři“ jsme na koncert bezpečně trefili.

Těžší hlavu jsem měl z plakátů, které na celou akci měly upozornit. I když ROKfest pořádali z větší části „jen“ žáci broumoumovského gymnázia, nemyslím si, že bylo rozumné na sebe upozorňovat kreslenými plakáty značně rozkolísaného provedení a až na poslední chvíli, týden před akcí, je vyměnit za graficky vyvedenější. Moje doporučení je jasné: příště mít plakáty od první chvíle navržené nějakým šikovným, klidně amatérským grafikem; u podobných menších akcí se to snese.

U plakátů mi ještě jedna věc vadila, a to údaje na plakátech broumovského infocentra (IC), které zahrnovaly i zastaralý program ROKfest. I tady je pomoc snadná: příště raději nedávat IC údaje, u kterých hrozí, že se mohou často měnit, zejména rozpisy účinkujících těles. Toliko úvodem. Nyní už se budu zaobírat výhradně poopisu průběhu vlastní akce.
Pro mě ROKfest začal od 16:30, kdy jsme s „Correym,“ mým řidičem a chlapíkem, který nás naváděl na parkoviště pro účinkující, u zadní brány do prostoru OA složili moji aparaturu. Zrovna hráli náchodští P. L. H.. Ponechal jsem jejich sice vyhraný, ale pro mě nezáživný hardcore punk jeho osudu a trochu jsem porozhlédl po okolí. Zaujalo mě, že jako ochranku si pořadatelé najali místní skauty.

Pódium po P. L. H. obsadila toho času začínající funk jazzové těleso ODMOCNINA Z POMERANČE (Semínko?). Jejich vystoupení mě bohužel zklamalo: bicí si zjevně s dechy moc nerozuměly a děvčata vůbec nezvládala zpívat ve výškách. Proto „Semínku“ radím se vykašlat na velkohubá prohlášení (Viď, Libore?), strávit ještě rok ve zkušebně, ať z toho „Semínka“ něco rozumného vzejde.
Achillovou patou následujícího vystoupení kapely FREEBREE byla jednoznačně technika. Je mi líto, ale vystupovat s kombem výkonu nižšího než je 50 Wattů, je do očí bijící nezodpovědnost rovnající se muzikantské sebevraždě, stejně jako několik nemilosrdná poprava notoricky známých písní od Guns'n'roses a Kabátů. A přitom bylo vidět, že kluci měli co nabídnout. Hlavně obstojně zpívajícího kytaristu Ondru.
Poněvadž TEREZIE PALKOVÁ odpadla, přišel jsem na řadu už v šest podvečer, se státním úkolem zabavit publikum až do sedmi. Bohužel musím sebekriticky uznat, že se mi to nepovedlo a že to nebyl zdaleka jediný nedostatek vystoupení mého avantgardně-hardcorového ANTHROPOIDa.

Pominu-li odbyté ozvučení (už nikdy nebudu hrát přes linku!), hráčské a recitační výpadky, a to že jsem skončil už o půl sedmé, mým asi největším faux pas bylo, že jsem za pět minut dokázat uvést dvě třetiny publika do pohybu … směrem od pódia a takřka jeho potlesk umlčet. Chybou jistě bylo i v prostojích mezi skladbami hecovat a nepředstavit publiku to, co hraju. Nic naplat, nezbývá než z toho pro příští vystoupení vyvodit patřičné důsledky. Opravdu to není sranda se jako muzikant obhájit, když jsem jen chlapík s elekrickou kytarou a žádným doprovodem.

Ve chvíli, kdy vzniklou časovou mezeru moderátor vyplnil dvěma písničkami bez hudebního doprovodu, řekl jsem si, že když už jsem tu hrál já a zpíval moderátor, že už tu může vystupovat úplně každý. Zkrátka moje nálada byla na bodu mrazu.

A přesto jsem na konci onoho černého tunelu spatřil záblesk naděje. Hned po mě začal hrát KRYŠTOF MEIER, jeden z mála zkušených koncertních harcovníků a jako první odehrál skutečně důstojné koncertní vystoupení. Bylo to poslední, co jsem z ROKfestu viděl, neboť jsem potom už musel být jinde. ÍJSKEP a ASY METRI jsem propásl. Hlavní hvězdu večera, SVĚŽÍ ZELENINU, už jsem slyšel jen zdálky.

Shrnu-li v několika větách, co jsem na ROKfestu zažil, musím seznat, že ROKfest trpěl velkým množstvím dětských nemocí, zvláště zmatečnou propagací. Pořadatelé jako takoví koncert až na několik nepodstatných zádrhelů měli akci pod kontrolou. Snad je čerstvě prožitá zkušenost od dalších takových podniků neodradí a poučí z předchozích nezdarů. Ocením to nejen jako místní hnidopich a muzikant, který se nemá kde uchytit. Bude to pro mě znamením, že probudit bývalou OA k novému životu bylo smysluplným krokem.