Ale už dost řečí. Na začátek jsem si pro Vás připravil reportáž z koncertu, který se přibližně před čtrnácti dny konal v našem malebném pohraničním městečku. Dá-li administrátor, bude také zveřejněn na stránkách obnoveného Broumovského postřehu, ale poněvadž u nás v pohraničí víc než kde jinde platí, co si neuděláš sám, to nemáš, rozhodl jsem se jednat a reportáž zveřejnit na vlastní pěst.
„Po dvou letech se rocková kapela Imodium vrátila na jeviště broumovského divadla, aby se na jeho prknech pokusila zopakovat úspěch svého předešlého akustického koncertu. Vystoupení začalo s půlhodinovým zpožděním. Hlediště divadla sice nepraskalo ve švech, i tak se tu sešlo něco málo přes sto diváků.
Ve srovnání s vystoupením, jež se tu před dvěma lety odehrálo, Imodium hrálo v pozměněné sestavě. Přibyl sólový kytarista Dan a basistu Radouše nahradil Ronoon z kapely Afterspoon. Kapela působila sebevědomě. Nejvíce to bylo patrné na zpěvákovi / doprovodném kytaristovi Thomovi, který se projevil jako zdatný hecíř, byť po celý večer sváděl marný boj s vlažným obecenstvem. Sice mě ke konci iritoval vtipkováním na téma: Dan a pití, nicméně si myslím, že to lze velkoryse prominout.
Noví členové skupiny se osvědčili už dříve a nejinak tomu bylo i dnes. Ronoon s vzezřením neduživého „emo“ introverta postrádal Radoušovo charisma a průbojnost, ale jako hráč se mu přinejmenším vyrovnal. Naproti tomu Dan se jako sólista rozhodně neztratil. Zdatně Thomovi nahrával a nádavkem vystřihl pár sice standardních, ale umných sólíček.
Víc mě zklamal materiál, který ten večer Imodium prezentovalo. Nejen co se týče tradičně nic neříkajících textů, které už pokládám za jakousi obchodní značku Imodia. Mohlo se sice opřít o zručnou obsluhu perkusí, kláves a cella v záloze, nicméně její potenciál mi přišel nevyužitý. Podle mě by nové písničky snesly nápaditější a odvážnější aranže. Neslyšel jsem, že by spolu nástroje rozmlouvaly nad rámec běžného styku.
Prosím, nechápejte mne špatně. Pominu-li snad až příliš vehementně prosazované cello, jako celek skladby fungovaly bez problémů. Běžného posluchače určitě neurazily. Jen jsem v nich nenašel nic, kvůli čemu bych se k nim musel znovu vracet. Zkrátka to byl standardní, poctivě zahraný, ne však speciální akustický koncert, jak se mi plakáty na ulici snažily nabulíkovat.“
Žádné komentáře:
Okomentovat