„Nikdo Tě nemá rád, všichni Tě nenáviděj', pos*reš to, usměj se č*ráku ...“

(Bruce Willis - Joe Hallenbeck, Poslední Skaut, „motivační formulka“)

Blog Heavy Zahrádka je podle Vás

čtvrtek 4. listopadu 2010

HEJL SEJTN!

Pokud čtete tyto řádky, pak se mi zcela jistě podařilo upoutat Vaši pozornost. Proč to? Poněvadž dnes bych Vám rád pověděl něco o tom, kterak se mi zhnusil jeden, spíš menšinový, světonázor.
Celé to začalo ... no vlastně těžko říct kdy, poněvadž počátky mého odporu k zvrácenému pentagramu vskutku mají hluboké kořeny a pokud mám vzpomínat alespoň trochu na úrovni, tzn. nezaujatě, musím vzpomenout i své přátele a známé z „gangu protestantů“ (královehradecké Sdružení pro Krista, pozn. aut.) a v neposlední své dva spolubydlící z kolejí, katolíky.
Skutečně by mě mrzelo, kdybyste si mě teď zařadili od zástupu religiózních maniaků, hned vedle A. J. Maggotta z Tuctu špinavců, protože tomu tak opravdu není. Po dvou letech ve společnosti Lidu Starého zákona (další příspěvek, který Vám důrazně doporučuji si přečíst, pozn. aut.) a soužití s dvěma praktikujícím katolíky jsem si sice musel poopravit své názory na organizované náboženství, ale ještě jsem neuvěřil.
Do budoucna toto „nebezpečí“ sice úplně vyloučit nemůžu - inu každý, i metalista má právo na omyl - nicméně Vás mohu ujistit, že stále! vyčkávám v pozici „Zacheus,“ vše z povzdálí sleduju a ve „správnou! chvíli“ se nechám oslovit. Pokud jste tenhle ten žertík nepochopili, předpokládám, že v teologických otázkách nejste příliš silní v kramflecích, ale nevadí; myslím, že úvodní kapitola knihy Prof. Tomáše Halíka Oslovit Zachea by měla rychle zjednat nápravu.
Ale abych to zas nezamluvil, letos jsem se v polovině srpna vypravil s Martinem Lantou, jeho družkou a dvě dalšími kumpány do Jaroměře na festival Brutal Assault, abychom tam ve velkém holdovali tomu nejextrémnějšímu heavy metalu. S tím pochopitelně souvisely davy lidí v černých hadrech, ověšený různě velkými satanskými fetiši, převrácenými krucifixy a pentagramy. A když si k tomu ještě připočtu neustálé Martinovo truchlení nad Nergalem, vůdčí osobností polských arcikacířů Behemoth, řekl jsem, že s tímhle vážně nechci nic mít. Můj vřelý vztah s heavy metalem sice přetrval i tuhle zkušenost, a ja věřím, že ještě pár dalších přetrvá, ale s koketériemi se satanismem je nadobro amen. Opravdu nechci vzývat něco tak blbýho a povrchního.
PS: Ale aby nedošlo k omylu, prosím, nemyslete si, že stavím rovnítko mezi pojmy satanismus a heavy metal. Samozřejmě je fakt, že satanskou symboliku a tématiky metalu už nikdo nikdy neodpáře, ale stejně mi přijde jako pitomost směšovat metalisty s praktikujícími satanisty. Už kvůli tomu, že ti prvně jmenovaní, pokud je to vůbec zajímalo, vesměs viděli černou mši tak akorát na videu.