Především zásluhou toho, že 'sem letos ostatně jako poslední tři roky vypomáhal jako bedňák na rockovým festivalu pořádaným u nás ve městě a mj. se začal konečně věnovat svému sólovému projektu, se nad tím zamýšlím téměř denně: má smysl rozvíjet něco, co je tak zkorumpovaný? Abych to vysvětlil, pokud mě rozum neklame, a to se klidně může stát, tak pozice současných muzikantů je ve srovnání s tou, v jaký byli jejich předchůdci, dejme tomu, před pětadvaceti lety, podstatně jednodušší. Po hospodářský stránce nám ten náš underground českej, krize nekrize, šlape jako na drátkách a sehnat vybavení, zkušebnu a studio je dneska otázkou spíš peněz než nabídky. I zázemí festivalů je taky vo něčem jiným než tenkrát. V čem je ale zakopanej pes? Kupodivu v tom, že se máme tak dobře.
Neříkám, že žijem' v hřísným luxusu. Česká kapela je pořád prodělečnej podnik, ale ve srovnání s podmínkama, v jakejch tvořil Blue Effect nebo Pražskej výběr, když nepočítám policejní dozor, to 'sou nebe a dudy. Rock'n'roll (a metal taky) je totiž jako vlk, tvor divokej, svobodnej a díky tomu i obávanej. Tím, že o něj začalo bejt trochu pečováno, postupem času zpohodlněl a stal se z něj poměrně neškodnej mazlíček, k'erej se na svým pánovi, teď nemám na mysli zrovna ňáký velký vydavatelství, leckdy stal existenčně závislej. K čemu to vede? K tomu, že se na našeho vlkouše začlo nahlížet jinak. Už lidi přestal zneklidňovat a zároveň fascinovat. Stal se docela vobyčejným domácím zvířetem, k'erý v posledních stupních svýho vývoje (nebo degenerace, jaká je ctěná libost) není dobrá ani na hlídání, nebo předmětem zájmu podivnejch šlechtelskejch praktik: zkrátka je to něco, co nás jen baví, a to je podle mě trochu málo. 'Dyť kolem rock'n'rollu se dříve našlapovalo doslova po špičkách a jen vopravdovej magor by si v těch časech dovolil ho pouštět před spaním malejm dětem. V dobách svý největší slávy rock'n'roll dokonce bořil veškerá tabu a přepisoval dějiny. A dnes? To Vám snad nemusím přibližovat.
Vím, že 'sem se teď projevil jako těžkej zpátečník. Věřte mi, není to pravda tak úplně. Pokrok, ať už je jakýkoliv, sice nejde zastavit, ale na světě pořád žijou nevochočení muzikanti, k'eří s tímhle systémem dokážou pořádne vyběhnout a vzdor neradostným vyhlídkam pořád hrajou muziku, k'erá jitří smysly a není pouhou zábavou. Znáte Mastodon, Nine Inch Nails nebo Tool? Že ne? Ale to byste měli, pokud se máte za někoho, komu muzika neprotejká ušima
Žádné komentáře:
Okomentovat