Když mám v sobotu kolem poledne čas, tak se na dvojce i přes občasný tátovy remcy na adresu držkatýho Zellera, moderátora a „zpěváka“ pražských numetalových zoufalců Cocotte minute, koukám na Pětku v Pomeranči. Ne snad proto, že bych fandil extrémním sportům a alternativní kultuře, spíš sleduju hitparádu, neboť mi to pomáhá, pominu-li stránky bandzone.cz, udržovat si přehled o český tvrdý muzice, o tý tvrdý muzice, o níž bych tu rád na základě týhle mý libůstky předestřel pár postřehů.
Sice s povděkem kvituju, že po formální stránce na tom nejsme zle a že se nám tu vylíhlo několik zdatných hráčů. Spíš mi vadí obecný nedostatek nápadů a osobitosti, vytrženost z tuzemského, nikoli světového kontextu (světoví 'sme až až) a v neposlední řadě všudypřítomná angličtina: nikdo jí pořádně nerozumí a zpravidla ani nebývá nijak zázračná a slouží spíš k maskování textařského neumětelství; krom toho málokterý tuzemský kapele, arogantních 100° nevyjímaje, nezprostředně nehrozí, že by ji musela používat. Neupírám českým tvrdýmu rocku ambici prorazit za hranicemi, naopak věřím v jeho sílu, nicméně aby byl schopnej něco takovýho, myslím, že by se měl oprostit od svého strachu a zahraničních vzorů (zápecnictvím a citováním totiž na sebe stěží strheme větší pozornost) a čerpat i z toho, co se urodilo v tuzemsku. Jistě, není toho přehršel, ale pro Dream Theater zapomenout na dílo Michala Pavlíčka mi přijde krátkozraký a leccos to vypovídá i o nás samých, neboť tím naznačujeme, že nám naše vlastní muzika není dost dobrá a že se za ni stydíme a přitom právě v ní podle mě tkví klíč k úspěchu. Žádnej z velkejch hudebních národů se totiž nedostal na vrchol díky citacím, spíš zásluhou toho, že tvrdý muzice vtiskl to svoje: Američani (Korn) tvrdost, i když jim to Kanaďani (Devin Townsend) v tomhle směru nandávaj' na celý čáře, Poláci (Behemoth) fanatismus, Němci (Kreator) rutinu, Norové (Atrox) zasmušilé vizionářství, Italové (Rhapsody) pompu atd . Že nad tímhle přístupem ohrnujeme nos je jen naše chyba. Ale abych nebyl jen fňukajícím mravokárcem, rozhod' 'sem se přiložit ruku k dílu a založit vlastní projekt s pracovním názvem Brass Midnight (nebojte, anglickej bude jen název). Sice s ním bude ještě kupa práce; mám tak akorát vizi, žádný kloudný vybavení a žádnou jistotu, jestli svým muzicírováním nenapáchám víc škody než užitku, nicméně můžete to brát jako důkaz toho, že mi není jedno, co se děje a kdyby Vám ani to nestačilo (a asi to tak bude), tak si poslechněte Asmodeus, Dark Gamballe, Insanii nebo Paladran a vězte, že to 'de dělat muziku na světový úrovni a přitom zůstat svůj, i když o těhle kapelách svět (a českej fanoušek) už vůbec nemá ani tušení.
Žádné komentáře:
Okomentovat