Poslední dobou mám pocit, že se mě všechna média světa snaží vehementně přesvědčit, že Mesiáš i navzdory předchozím nevalným zkušenostem opět sestoupil na Zem a že se beze zbytku naplnilo proroctví Madonnina klipu Like a Prayer v tom smyslu, že novej Syn Člověka bude černej. Nebojte, nejsem rasista ani fanatickej zastánce volnýho trhu, jenom mám po ránu trochu kousavou náladu, když sleduju dění kolem prvních dní Baracka Obamy v úřadu prezidenta.
Sice souhlasím s tím, aby se až příliš ořezanej košťál americký ekonomiky konečně orouboval, aby zas nes' zdravý ovoce, ale mám obavy z toho, jestli od nového symbolu naděje neočekáváme až přílíš. Obama je sice prvním černošským prezidentem a asi po delší době člověkem, k'erej nemůže hrát na to, kolik robat pochová v náručí, a musí pro svůj lid leccos dělat, aby zas moh' bejt zvolenej - nebo to opravdu bravurně předstírat, což je věc vpravdě svízelná, a to i pro nás, „národ smějících se bestií“ - ale pořád je to „jen“ člověk, k'erej stojí před horou nezáviděníhodných úkolů, s k'erými se bude muset porvat nejen on. I tak mu ale přeju, ať těmto výzvám čelí stejně úspěšně jako jeho předchůdce z dob 1. krize Franklin Delano Roosevelt a ať je hoden nadějí, jež do něj byly vloženy.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat