URBI ET ORBI

Čangovo jitro, olejotisk Rostislava Krámského

Šest ráno. Muž-Asiat zamáčkl budík ještě předtím, než se spustil. Vstal, převlékl se do cvičebního úboru, postavil vodu na čaj a zacvičil si Tai-Či. Jakmile docvičil, horkou vodu rozlil do šálků z kameniny. Potom vodu nalil do konvice z téhož materiálu a opět ji rozlil do šálků. Pak do konvice vložil množství čajových lístků a zalil je vodou z šálků. Počínal si obratně. Vyvaroval se zbytečných pohybů. Prvý nálev vylil. Pil až následující. Srkal a probublával.

Zapnul televizi. Zpravodajský kanál. Uměřeně oblečená hlasatelka četla: „Letecké síly Jižní bloku zaujaly bojové postavení. Náčelník generálního štábu Generál Čang našemu vojenskému zpravodaji potvrdil, že do půl hodiny zahájí akci. Půjde-li všechno podle plánu, celá oblast bude pod kontrolou Spojeneckých vojsko do konce tohoto měsíce. Generál Čang rovněž uvedl, že … “

Asiat televizi vypnul, převlékl se do vojenského stejnokroje, vyšel z bytu a zamkl. Ocitl se na kraji zastřešeného bulváru. Pohlédl vzhůru. Spatřil zmenšeniny bachratých kosmických lodí a pod nimi z noční tmy se vynořující Evropu. Asiat nasedl do elektromobilu a vyjel. Za několik málo okamžiků stavěl u startovací plošiny s raketoplánem.

Ecce Terria, olejotisk Rostislava Krámského

Odebral se na shromaždiště a zařadil se. Krátce na to před mužstvo předstoupil velitel.

„Vojáci, čeká Vás důležitý úkol,“ začal. „Do čtyřiadvaceti hodin obsadit město Hradec Králové. Buďte bdělí, držte se rozkazů, za žádných okolností nestřílejte.“
„Ano, pane,“ odpovědělo mužstvo sborem.
„Dobře, na místa!“
Mužstvo se nasoukalo do skafandrů. Pak se posadili se od křesel. Zapnuli si pásy. Hangár se otevřel. Pilot počkal, až se vzduchotěsná vrata za raketoplánem zavřou. Pak nastartoval motory. Raketoplán se vznesl a vlétl do zemské atmosféry.

Následující dvě skladby (Do zbraně, Červený a černý) zachycují myšlenky četaře Janga; vzpomínky na jeho rodiště, Hradec Králové z roku 2057, a osobnost Vůdce, který jej získal pro vojsko, které dostalo za úkol na jeho rodné město zaútočit v minulosti, v roce 2012 ...

Do zbraně!, olejotisk Rostislava Krámského

Červený a černý, olejotisk Rostislava Krámského

Už je to tady!, olejotisk Rostislava Krámského

Poslední otřesy. Motory utichly. Muži si odepnuly pásy. Pilot jim otevřel. Výsadek vyrazil ven.

„Budova na jedenácti hodinách,“ zvolal velitel levého křídla.
„Budova na desíti hodinách,“ na to velitel pravého křídla.

Přeběhli čtyřproudou silnici. Řidiči zastavovali a nevěřícně na ně zírali. „Kosmonauti“ po nich bez váhání stříleli. Řidiči jeden po druhém bezvládně naléhali na volant.

Pravé křídlo se stočilo do paneláku na okraji Benešovy třídy a rozdělilo se do tří skupiny. První zajistila okolí budovy, druhá vyrazila domovní dveře a pokračovala do suterénu. Třetí skupina, ve které byl i Asiat, následovala druhou a postupovala po schodech nahoru. Muži z třetí skupiny vždy v každém poschodí naráz vyrazili všechny dveře. Koho našli, střelili. Jakmile takto prošli celý blok. Pak povolali ženisty, aby bezvládná těla vyházeli z oken ven do předem napuštěných pelestí.

Uplynula hodina. Benešova třída ještě nebyla zcela obsazena. Ozvala se střelba. Asiat byl v tu chvíli asi dvě stě metrů daleko a přesouval se k dalšímu domu. Spojil se s ženisty.

„Petra volá Ulricha, jaká je situace?“
„Jsme pod nepřátelskou palbou.“
„Potřebujete posily?“
„Negativní. Zvládneme to.“
„Rozumím. Petra končí.“ Asiat změnil frekvenci. „Jang družstvu. Pokračujte podle dispozic.“

Výbuch. Jeden z Jangových mužů se svalil k zemi. Vstát už nestihl. Kdosi mu vpálil do hlavy dávku ze samopalu. Družstvo opětovalo palbu.
„Phengu, Xiao, zajistěte kotelnu!“

Dva Jangovi muži se oddělili od zbytku družstva. Napadli kotelnu ze dvou stran, ale nikoho nenašli. Jakmile to ohlásili, zaburácela střelba z druhé strany. Další z Jangových mužů padl k zemi.

„Phengu, Xiao, stáhněte se. Skupiny dvě a tři zajistěte další budovu. Jedničko, kryjte je.“

Doběhli k dalšímu panelovému domu. Jang si musel sundat přilbu. Byla vážně poškozená střelbou.

„Wum-Pheii, převezměte velení. Mun-Bai tu zůstane se mnou.“
„Ano, pane. Pohyb!“ zavelel Wum-Phei a mužstvo zmizelo z dohledu.
„Mun-Baii,“ začal Jang. „Spojte se s raketoplánem. Sdělte jim naši polohu a situaci.“
„Ano, pane,“ na to Mun-Bai. „Petra volá Radku, zajišťujeme objekt 1423. Jsme pod nepřátelskou palbou. Dva mrtví, velitel neschopný boje. Velení převzal JLO 2703.“
„Pokračujte dle dispozic. JLO 1403 ať vyčká příchodu ženistů.“
„Rozumím. Petra končí.“

Jang a Mun-Bai se mlčky odebrali do prvního patra. Zabrali byt naproti schodům. Zatáhli žaluzie a dveře do bytu přehradili nábytkem z obývacího pokoje. Mun-Bai zalehl a zbraň opřel o barikádu.

„Za jak dlouho se proberou?“ zeptal se na důchodce ležící v obývacím pokoji.
„Za půl hodiny. Naši tu byli před čtvrt hodinou.“
„Pohlídám je. Hleďte si chodby.“
„Ano, pane.“

Krátce na to kolem dveří prošli Wum-Pheiovi muži. Jang a Mun-Bain jim velmi jemně pokynuli. Uplynulo dvacet minut. Oba muži uslyšeli dusot těžkých bot. Mun-Bai krátce vyhlédl do chodby.

„Nepřítel na jedenácti hodinách.“

Za barikádu dopadl ruční granát. Mun-Bai utéct nestihl. Granát vybuchl ihned po dopadu. Mun-Bai vstal. Sejmul si přilbu. Před ním chlap se samopalem. Na poslední chvíli ho Jang střelil.

Ombráčili tři ozbrojence. Z kuchyně ozval třeskot skla. Ozbrojenci slanili z druhého patra. Jang stihl jednoho omráčit. Pak se mu zatmělo před očima. (pokračování příště)