Jiráskova cesta

Už jsou to přes tři roky od doby, kdy se mi do ruky dostalo Jiráskovo Proti všem. Tenkrát 'sem ještě nebyl tak vypsanej, lépe řečeno ne tak vypsanej jako dneska, a tak 'sem tenhle slint shledal přinejmenším geniálním a poměrně dlouhou dobu 'sem se mu snažil alespoň přiblížit. Až později mi došlo, jak příšernej slint to ve skutečnosti byl, ale už se téhle nemesis už nikdy nezbavím. Už kvůli tomu, že k Jiráskovi, věhlasnému przniteli našich dějin, mě váže ještě jedno pouto, které sdílím i s mnoha dalšími čerstvými broumovskými vysokoškoláky: Jiráskova cesta.
Ta původní sice začínala v Hronově a přes Broumov vedla až do Hradce, ale i když odmyslíme tuhle drobnou (dvacetikilometrovou) zeměpisnou nepřesnost, pořád nám zůstane to nejdůležitější: děcka hýčkaná v bezpečí pohraniční kotliny, jedno jestli broumovské nebo náchodské, se vydají do světa za „štěstím“ a jestli jim ho velká metropole na Jihu opravdu přinese, to už je jiná otázka. Těžko říct, jestli ji tu vůbec někdy zodpovíme